Jak městské části utvářejí kulturní infrastrukturu Prahy
Nová studie Jak přispívají městské části do sítě kulturní infrastruktury: Studie vybraných modelů kulturních domů přináší detailní pohled na to, jak je kulturní infrastruktura v Praze rozmístěna, jaké má právní a provozní formy a jak je financována. Zároveň nabízí konkrétní příklady z praxe a otevírá otázky dalšího rozvoje lokální kultury.
Kultura blízko domova: kde se soustředí kulturní infrastruktura
Popis kulturní infrastruktury vychází z čerstvě aktualizovaných dat pro MAPK – Pražskou mapu kultury a zahrnuje více než 700 kulturních zařízení různého typu.
Potvrzuje se, že kulturní infrastruktura má přirozenou tendenci soustřeďovat se do centra města, kde najdeme většinu divadel, galerií, muzeí či koncertních sálů. Naopak mimo centrum – zejména v okrajových a menších městských částech – tvoří páteř kulturní nabídky knihovny a kulturně-komunitní centra. Právě tato zařízení jsou klíčová pro každodenní kulturní a společenský život místních obyvatel a často představují jediné kulturní zázemí v dané lokalitě.
Rozmístění kulturních zařízení v Praze:
Zdroj: Kreativní Praha (2025)
Různé právní formy, různé možnosti
Studie se podrobně věnuje také právním a provozním modelům kulturních zařízení. V Praze fungují kulturní zařízení v celé škále forem. My jsme se zaměřili na ty běžnější a za pomoci rozhovorů s vedením vybraných reprezentantů těchto organizací a zástupci z řad úřadů, jsme zjišťovali, jaké mají jednotlivé modely limity a výhody.
Každý z těchto modelů má své výhody i limity:
- Příspěvkové organizace nabízejí stabilitu a jistotu financování, ale potýkají se s vyšší administrativní zátěží a menší flexibilitou.
- Zapsané spolky umožňují větší programovou svobodu a rychlejší reakce na potřeby komunity, často však čelí nejistotě krátkodobého financování.
- Společnosti s ručením omezeným přinášejí provozní flexibilitu a daňové výhody, ale mají omezený přístup k veřejným dotacím.
- Zapsané ústavy se v některých městských částech ukazují jako funkční kompromis mezi stabilitou a samostatností.
Podíl kulturních zařízení v Praze podle právní formy
Zdroj: Kreativní Praha (2025)
Výzkum potvrzuje, že neexistuje jeden ideální model – vhodná právní forma vždy závisí na místním kontextu, velikosti městské části, charakteru budovy i ambicích kulturního zařízení i městské části.
Kolik městské části investují do kultury
Významnou část studie tvoří analýza financování kultury na úrovni městských částí. Data ukazují, že výdaje na kulturu jsou mezi městskými částmi velmi nerovnoměrné – a to jak v absolutních částkách, tak v přepočtu na obyvatele.
Zatímco průměrné běžné výdaje na kulturu se u malých i velkých městských částí pohybují kolem 350–400 Kč na obyvatele ročně, rozdíly mezi jednotlivými městskými částmi jsou výrazné. Některé investují do kultury více než tisíc korun na osobu, jiné se pohybují hluboko pod hranicí sta korun.
Dalším zjištěním je, že investice do kulturní infrastruktury jsou spíše nárazové a silně závislé na dotačních výzvách nebo konkrétních projektech. Pandemie covidu-19 navíc způsobila výrazný propad investic, z něhož se kulturní infrastruktura dosud plně nevzpamatovala.
Kulturní zařízení jako opora místních komunit
Vedle grafů a map přináší studie také kvalitativní vhledy z rozhovorů s vedením kulturních organizací a zástupci městských částí. Ty ukazují, že kulturní zařízení v jednotlivých čtvrtích dnes plní mnohem širší roli a funkce než jen pořádání kulturních akcí.
Jsou místem setkávání, vzdělávání, sousedských aktivit i spolupráce se školami, spolky a dalšími aktéry. Právě v této roli se ukazuje jejich význam pro soudržnost komunit a kvalitu života v jednotlivých čtvrtích.
Data jako základ pro další rozvoj
Studie Jak přispívají městské části do sítě kulturní infrastruktury nabízí městským částem, kulturním organizacím i dalším aktérům pevná data a konkrétní příklady, o které se mohou opřít při plánování rozvoje kultury.
Zároveň potvrzuje, že kulturní infrastruktura funguje jako propojený ekosystém, kde se jednotlivé modely a typy zařízení mohou vzájemně doplňovat. Role městských částí v tomto systému je nezastupitelná – nejen jako financujících subjektů, ale i jako partnerů, kteří vytvářejí podmínky pro vznik a udržitelnost lokální kultury.
